Lyžařský oddíl LK Zlín pořádal letos již 4. pokračování Memoriálu Miroslava Bodanského na Kohútce. Závod se skládá ze dvou částí - z "obřího slalomu" a běžek. Jelikož se jedná o Open závod, kterého se účastní ti starší i úplně nejmenší, jel se obří slalom na Babské. Běžky se běžely na vzdálenost 5km, start a cíl byl nahoře na sjezdovce. Takže zatímco některým činil problémy hlavně první sjzed dolů, já umíral na konci při cestě nahoru.

O minulém víkendu jsem měl možnost jet si zatrénovat do rakouska na Innerkrems. Měli jsme docela štěstí, protože počasí nám přálo. Ve výsledku nejen, že svítilo slunce, ale i pista byla pěkný ice. Jen kdyby ta tréninková pista nebyla tak prudká a nebo kdybych tam mohl trénovat častěji. Takto to byl pro mě trochu oříšek.

Tak mám pocit, že jsme se stali terčem nějakých zlodějů. A muselo jich být zatraceně moc, aby dokázali ukrást všechen sníh! A teď už zase normálně. Fakt je, že o vánocích sněhu moc nebylo a míst kde se lyžovalo, bylo poskrovnu. Naštěstí v Branné je jeden nadšený majitel lyžařského areálu, který se umí otáčet, a tak se tam lyžovalo už týden před vánocemi. Za zmínku také stojí, že díky travnímu lyžování, které se tam v létě provozuje, není žádný problém s kameny, takže jsem bez obav jezdil s dobrými lyžemi. Je jen škoda, že ta sjezdovka je velmi mírná.

Hned na úvod sezóny jsem se vydal na rakouský ledovec Kaunertal, kde se jel první UNI-FIS závod této sezóny. Předně musím říct, že jsem nečekal tak málo sněhu. Ve srovnání s Kaprunem na Kaunertalu sníh vůbec není. Proto se také závod nejel na tradičním místě, ale byl přesunut na svah, kde se jindy trénuje. Taky je dobře, že jsem ještě nedával lyže na stroj, protože po těchto dvou dnech to je urgentní – mám na lyžích tolik škrábanců, že se mi chce brečet.